Přenesený kostel českorybenský / pověst náboženská/.
Také Českorybenští chtěli míti důstojný stánek, kdy by světa Pánu obětovati mohli, a jali se kopati proň základy a klásti je. Ale nastojte, v noci zmizelo vše, základy i stavivo. I počali Českorybenští znova kopati a znova zdíti, ale z opatrnosti postavili na noc k staveništi stráže.
Vše klidně odpočívalo, ani lístek se nehýbal, všude ticho, jen cvrčkové v blízkých polích provozovali svou křiklavou hudbu, a kvákání žab z potoka je doprovázelo. A krom toho hodinu za hodinou zavzněl roh hlásného rychmburského hradu a hlídači chystali se proto ku spánku. Zavzněl roh hradní opětně, hlásný odtroubil 12tou, a aj, před udivenými zraky hlídačů zvedlo se v nočním šeru celé hotové zdivo kostela do výše a jalo se pohybovati k lesíkům u Zachovy hrobky a dále na sever směrem k Perálci.
A ráno mohli hlídači udiveným sousedům pouze říci, co se v noci přihodilo. Větší ještě bylo jejich podivení, když z Perálce přišla v zápětí zvěst, že základy českorybenského chrámu pevně spočívají v samotném Perálci na kopečku u silnice. " Vyšší moc tu patrně zakročila", minili Českorybenští a vzdali se svého záměru a přičinili se spolu s Peráleckými, aby kostel vystavěn byl v Perálci.
Jen v pověstech ozývá se dnes událost zázračná, v pověstech jen mezi lidem českorybenským a peráleckým a v sezvánění kostelních zvonů toho přeneseného kostela.
Když rozezvučí se jejich kov údery mohutných srdcí, zní to velebně celou krajinou " Přenesen jest, přenesen jest".
( Antonín Hlinecký: Z dob šerých a dávných )
